1. Bylo ráno jen z šedivejch mračen
já se cítil jak raněný ptáče
samá krev, bez křídel a hrozně sám.
Den se táhnul, jak smuteční páska
to se stává, když bortí se láska
všechno kolem bludnej kruh připomíná.
A pak jsem slyšel, jak z pohádky zvony
partu kluků a kytary tóny.
Přisedni k nám, jeden z nich mi povídá.
R: No tak zpívej, když teče ti pláč
věčný trable a smůlu jen máš
žádný esa, jak hazardní hráč
další hru prohráváš.
Co na tom, že ti neladí hlas
zpíváš srdcem, v tom tisíc je krás
smejváš z duše svůj staletej strach
jseš jako z tónů hvězdnej prach
tulák po hvězdách.
2. Dnes už vím, že nebyl to zázrak
parta kluků, co přišli mi zahrát
člověk k člověku se takhle zachová.
Každej z nás má nějakej svízel
černý ráno, kdy radši by zmizel
potom hledá někde v nás tónů pár.
Starý banjo, jež má rezavý struny
partu kluků, co basa jim duní.
Potom řekneš: smůlo věčná, čert tě vzal.
R:
