1. Když není co hrát a zívá se víc a víc
pod křížek propletených duší snáší se den
a každej co rád i pití má rub a líc
Pán Bůh už tuší nám den končí svítáním.
2. Ráj povídálků, co prohráli zmoudření
v konečcích prstů tichej vesmír, jak zpovědník
tak nade vším sám nad nicotným snažením
bloudí po bílejch místech duší neklidných.
R: Bůh neumí brát, to podzim po stráních courá
a po troškách bourá, co máš rád
náš malinkej stát, moc ledových králů
pomluv a svárů pošle spát
pošle spát.
3. Už posílá nám mladičká komteska z plání
co nesou krajem vítr časů minulých
vzkaz nejsi tu sám, jenom se potichu dívej
kreslím ti na oblohu píseň, jen ji vzít.
R: Já neumím hrát...
4. Tři slzy za chudý lid, v hospodě zas už se svítí
pár hodin spánku než se kouzlo vytratí
na chvíli pod hlavou mít svetr, co po ohni voní
a číst si v obloze než stránku obrátí.
