1. Je nás víc než loni,
obyčejnejch pěšáků,
chodíme hledat víru svou,
v dlažbě ukrytou, jsme děti ulice.

2. Ráno bývaj' smutný nádraží,
lásky odjížděj' se vdát,
na peróně stojí schoulený,
s dálkou snoubený pěšáci silnice.

R: Má svou jistou píseň,
s košilí kdo spí drátěnou,
ó, lidé, tiše půjdem
do starý vrby zvolat: hello, jdem dál, hello.

3. Jednou zuje pěšák boty svý
na šachovnici světa rád,
vykouří doutník, lehne si
do stoky pod širák a bude snít.

4. O malých dětech na nádraží,
co hledaj' mámy a duši svou,
ptáci pod křídly je ukryjou
a pak v objetí s nimi odletí.

R:

3. Půlnoční vítr už vyhrává
píseň malých pěšáků,
ulicí smutkem dlážděnou,
tichou dálnicí, tichou dálnicí půjdem dál.