1. Kdo se chudej narodil, tak mohlo to bejt horší, nelituj,
pár důchodek prochodil a nejmíň tucet projdem, nelituj,
žlutej anděl přistaví nám vůz,
ten den zbyde v ulicích tichý blues,
vydáme se hledat slunce bez peněz a darů, nelituj.
R: Nejsme přeci žádná lůza, co na vlastní kůži růži má vyšitou,
z obehraných slov a díků ke hmatníku ruku přibitou,
nastavíme dešti tváře, ať se stoky vrásek nasytí, nasytí,
to se ale bláznům stává, když se jim zdá sen o přežití.
2. Komu dál voní pot z koní, nikdy nebyl v sedle, nelituj,
zdá se mu to, co nám vloni: svět se trochu zmenšil, nelituj,
místa, která zbyla někde v nás,
bez pořadníků jsou a budou zas,
volná místa divnejch ptáků, co se slétaj', když ztratí svůj hlas.
R:
3. Kdo máš na svým kontě jenom šťastný konce svých cest, nelituj,
třeba potkáš to svý slunce ...
