1. Zimní čas vládu svoji sčítá,
balí si kufry odřený,
jen v horách jaro sněhem vítá,
u nás má štaci poslední.
R: Má láska před zimou se skrývá,
měří čas hodin slunečních,
zatím jen o létu si zpívá,
čeká jak růže v závějích.

2. Já znám už, co je první tání,
po kterým znovu padá sníh,
a mráz, ten rád květy spálí,
když chvíli neumějí snít.
R:

3. Jednou tě potkám znenadání,
i v nás pak začnou sněhy tát,
svět náš pak bude slunnou strání,
jak slunce láska umí hřát.
R: