1. Proč se ráno strácíš jako bílý dým,
proč se šerem tratíš, jako ty stíny.
Dávno už víš, proč bloumám pustým nábřežím,
a proč se trápím dál nad verši svými.
Vrať se mi, lásko, vrať, zas mi sílu dej,
přijď ke mně záhy, přijď, má lásko.
R: Má jsi voda živá, má voňavá jíva
radost má i můj prudký hněv.
Oáza jsi v žízni, pohlazení v trýzni,
nářek můj i můj drsný zpěv.
Má jsi voda živá, má voňavá jíva
radost má i můj prudký hněv.
Oáza jsi v žízni, pohlazení v trýzni,
nářek můj i můj drsný zpěv.
2. Už zase hromy bouří, mraky nízko jdou
nad lesy stoupá kouř a mně je úzko
Jen ty pro slunce můžeš tančit oblohou.
Žádná jiná, jen ty, má lásko.
R: Má jsi voda živá, má voňavá jíva
radost má i můj prudký hněv.
Oáza jsi v žízni, pohlazení v trýzni,
nářek můj i můj drsný zpěv.
Má jsi voda živá, má voňavá jíva...
La, la, la, la....
