1. Poslední z nocí probdělejch, nemůžeš spát,
vždyť horkej vánek zas na tě dejch',
nezůstávej stát v tý poušti vyprahlý,
ještě pár mil těch oblázků, co z nich suchej vítr složil
divnou otázku:
k čemu jsi vlastně prožil léta svý?
R: Tak se ptej, jestli tudy už jsi prošel,
když i dech ti dávno došel, opustil tě i tvůj stín,
dlouhý dny před očima vidíš stále
drobnej nápis na tý skále: pasó por aquí, pasó por aquí.
2. Ptej se sám, proč se trmácíš, bolavý nohy vláčíš,
kam se potácíš,
od čerta k ďáblu stáčíš kroky svý,
bůhvíproč píšeš po skalách ke svýmu jménu slova
"já jsem tudy táh'",
i když víš, že je znova smyje déšť.
R:
