Déšť ti, holka, slepil vlasy,
z tvých očí zbyl prázdný kruh,
kde je zbytek z tvojí krásy,
ví snad dneska jenom Bůh.
R: Z celé jižní eskadrony
nezbyl ani jeden muž.
V Montgomery bijou zvony,
déšť ti smejvá ze rtů rúž.
Tam na kopci v prachu cesty,
leží i tvůj generál,
v ruce šátek od nevěsty,
ale ruka leží dál.
R:
Tvář má zšedivělou strachem,
zbylo v ní pár dětskejch pih,
proužek krve stéká prachem,
déšť mu slepil vlasy jak klíh.
R:
Déšť ti šeptá jeho jméno,
šeptá ho i listoví,
lásku měl rád víc než život,
to ti nikdy nepoví.
R:
