R: Tobě má milá, tobě na zdraví,
víš za dar tvýho mladýho těla.
Na zdraví tobě a na zdraví všem,
co tebe užili v pohodě drahá.

Tak trochu jsem počal umírat s večerem,
venku je živo,
a proudí Práterem,
lid jednou v tejdnu se baví.
Čas nudný v hospodě potichu zabíjím,
mám oteklý ruce
a chladný srdce.

R: Tobě má milá...

Ve mě se probouzí dotěrná reflexe,
požitek kazí
a někdy mrzí,
když v duši skepse mě mrazí.
Kol okolo dav služek a vojáků,
mě zpívá smutek,
proč jen ten smutek.

R: Tobě má milá...