1. Na zem se snáší mír a klid,
takových dnů pořád je málo,
všechno to patří všem jak dřív,
sobotní noc, nedělní ráno,
a stejný písně znějí tmou,
to jejich tóny prověřil čas,
a z hrnku kávu spařenou
a dýmu větví bílou hráz.
R: To dává sílu žít, to dává sílu žít,
to dává sílu žít tak, jak se má.
2. A nikdo bokem, nikdo sám,
do kruhu místa vždycky je dost,
všichni se vejdou, sednou tam,
kde pravdou platí za upřímnost,
jediný zákon je mít rád,
ať věříš v Krista nebo jen tak,
učit se slovům naslouchat,
odpouštět slabším jejich strach.
R: + na zem se snáší mír a klid
takových dnů pořád je málo ...
