Slza z tváře padá
a té já se ptám
pročpak já ač tak mladá
jen zármutek mám
proč mi víno chutná
jak hlína a blín
proč jen já jsem tak smutná
a mám v duši stín

Měl by v moll hrát klavír a vlát černý flór
v mé komnatě znít jen církevní chór


Proč mě stále studí
a tísní ten chlad
a proč pláčem se budím
když mám k ránu spát a spát

Kdo ten můj žal vyléčí
kdo má na bolest fáč
nikdo jiný nepředčí
ten můj zoufalý pláč
nikdo jiný nepředčí
můj pláč můj pláč ten můj smutný pláč

Nač jste páni učení
no nač řekněte nač
když se ve smích nezmění
ten můj zoufalý pláč
když se ve smích nezmění
můj pláč můj pláč ten můj smutný pláč

Ach ouvej můj Bože můj Bože na nebesích
nás už ten smutek děsí
já nevím jak říkám
já se snad uvzlykám.