1. Vzdálený útes v moři sám tu stál,
jen vodní příval se k němu vracel dál,
znal pokoj nocí i bouře temných dnů,
hněv když vlnami zmítal, on se nepohnul.
F C g
R: Když se rodilo moře, krásný úděl na něho zbyl,
dávat šanci slabým na něj slétnout znovu nabrat sil.
2. Zlé umí být moře, když bije do tvých ran,
když tupí tvé paže, rozepjaté do všech stran.
Vody se vrací a zase mění tvář,
důvěru ztrácí, kdo přestal držet stráž.
3. Vzdálený útes pozoroval svět,
jak dobrý přítel vždy o něco byl vpřed.
Rozdával život, když v křídlech není sil,
stačil jen dotek a všechno pochopil.
