Bůh

Bůh, to jen se vánek vzduchem chvěl,
to slovo prožil jsem a šel, jak dítě poznat jsem je chtěl.
Bůh, to slovo znamenalo víc,
než jsem si stačil v duchu říct, znám světa rub, chci poznat líc.
Bůh, snad jsem to špatně vyslovil,
snad chtěl jsem víc, než dals mi sil a padnul meč, jenž poranil.
Bůh, jak mohlo stát se, když jsem šel,
na co jsem to jen zapomněl, kéž bych zas prožít znovu směl.
Že Pán, to je ten, kdo k sobě zavolá.
Pán, to je ten, kdo lásku má.
Pán, ten se smutným srdcím dovolá, s každým se zná.
Bůh, to je to jediné, co mám,
když už tu všechno postrádám, s Ním střípky štěstí poskládám.
Bůh, musím být, jak mě myslel Bůh,
a vánkem zachvěje se vzduch, stanu se láskou, to jsem chtěl.