zdalipak oči básníka jež slovy dotýká se hvězd
vnímají tytéž barvy nad střechami měst
zdalipak srdcem proutníka tedy jestli nějaké má
zdalipak jím tatáž krev jako v mém obíhá
ptám se i tebe Bože jestli vlastně někde jsi
a jestli jo - koukáš z lóže anebo z prašných cest?
zdalipak se ptákům v nebi taky zdají sny
když s anděly dolu hledí a počítají naše dny
a komu patří všechna láska a komu příkoří
proč jednomu oheň praská a druhému nehoří
otázky se časem množí já pořád žiju to je boží
Ref: dokud je na co se ptát nemusím se smrti bát
ta přijde až poleví nadšení z toho že jsme tady na zemi
proč si města ukusují z polí a mizí kouzla starých míst
proč je pán kdo sám se zvolí a tím spíš je si sebou jist
kolikrát je člověk na světě než se naučí mít rád
a proč je podzim zrovna po létě a proč nic nemá pevnej řád
proč máš oči v barvě topasu a srdce z kamene
proč on Tě smí držet u pasu a mě pořád říkáš ne
Ref: dokud je na co se ptát nemusím se smrti bát
ta přijde až poleví nadšení z toho že jsme tady na zemi
