Netrap ňa, děvucho, pusť ňa k sobě domú,
otevři okénko, šak dobře víš komu...
Boty sem prošúpal od teho chození
otevři, neb řeknu, že s tebú nic není!

Netrap ňa, děvucho, pusť ňa do postýlky,
přísahám, že nemám jinačejší milky.
Jen ťa tak pohladím, zlehýnka, a pújdu,
jen ťa tak pohladím a potém...
...políbím!

Netvař sa, děvucho, políbit ťa mosím,
na očách, na mysli, na srdci ťa nosím.
Najradši bych lúbal rovnou na srdéčko,
netrap ňa, nebraň sa, moja galánečko.

Co sú to líčka, jak je máš pěkňúčké,
jaké to jablíčka, jak je máš hebúčké,
jaká to noženka, jako šalvěj tenká,
a včíl jen uhlídám, jsi-li pak panenka.

Byla jsi panenka,ale teď už nejsi,
vykvetla rúža, nespi, milá, nespi.
Pohlédni, děvucho, na mé údy lačné,
otevři svá očka, teď to teprá začne!