Rec.: Nevím jestli tahle story je pravda , anebo je to naprostej vejmysl. Ale ten tulák , kterej jednoho deštivýho večera přišel do našeho města, tu má ve stínu pumpy hrob. A ještě dneska , když někdo vysloví jméno Krutej John , vzpomenu si na jeho songy, co hrál u starý pumpy na svou kytáru.
Měl kabát černej, děravej a voči jako noc.
A nevadí , že vítr fouká v městě vládne noc.
Vlak vodjíždí a houká a k nebi stoupá dým,
nepřítomnej pohled, na silnici jeho stín.
Stál tam se svým stínem , měl boty špinavý
Krutej John, král tuláků: „stát už mě nebaví“.
Tak vzal si svojí kytáru a tichu noci hrál.
A vítr si s nim pískal a vítr se mu smál.
Pár tónů, který neladí a roztřesenej hlas,
pár panáků a deště aplaus, zejtra je tu zas.
Pod děravym kloboukem je celej jeho svět,
Ledovej má pohled i srdce samej led.
U starý pumpy za městem tam vždycky sedával,
byl hladovej a smutnej, na celej svět nadával.
Svý temný songy zpíval, hnusný a prašivý,
byl žíznivej, kde skončil, to tuláckej bůh ví.
Ref: Krutej John, Krutej John a na kytáru hrál
městskej park byl vždycky jeho naplněnej sál
Každej, kdo šel kolem, se mu vždycky jenom smál
Krutej John, Krutej John, Krutej John si svou smrt přál!
