Všude oheň stejně svítí, všude tóny stejně zní,
melodie spleť z pavoučích sítí,
dříve než se rozední.
Až upleteš ten cop z jíní, víčka padnou únavou,
hoď tu krásu do červánků,
co ti svítí nad hlavou.
R: Tvé písně jsou vrata dokořán,
za kterýma nemusíš být sám,
stačí jen hrábnout do kytáry strun,
zavoní ti dálkou zem a za tebou zaržál kůň,
tak se rozjeď po té dlouhé pláni,
vždy začátek a konec není k mání.
Ráno slunce mlha stíní, stromy chladem orosí,
poslouchej, o kousek ticha
příroda tě poprosí.
Než kopce ztmavnou s oblohou a tma celý kraj promění,
zazpíváme svoji píseň,
že nás nikdo nezmění.
R: Tvé písně jsou vrata dokořán,
za kterýma nemusíš být sám,
stačí jen hrábnout do kytáry strun,
zavoní ti dálkou zem a za tebou zaržál kůň,
tak se rozjeď po té dlouhé pláni,
vždy začátek a konec není k mání.
