1. Z oken zdí zírá tvář ztracených v proudů dní.
V ulicích světla zář míří k ní.
Neonů bledý svit bloudí dál po dlažbách.
Čtyřech stěn, prázdný byt, překroč práh.
R. Vím, znáš svůj splín.
Znáš i splín těch tmavejch rán.
Už nejsi král. Rám smutných kin.
Je to film kde snídáš sám, tvý blues zní dál.
2. Každý smí to co smí, život nás žene v klus.
Jen ty dál zpíváš svý tichý blues.
R. Vím, znáš svůj splín.
Znáš i splín těch tmavejch rán.
Už nejsi král. Rám smutných kin.
Je to film kde snídáš sám, tvý blues zní dál.
R. Vím, znáš svůj splín.
Znáš i splín těch tmavejch rán.
Už nejsi král. Rám smutných kin.
Je to film kde snídáš sám, tvý blues zní dál.
