V dobách dávných dětských dnů měl jsem spousty dětských snů
všechny byly člověčí a jeden z nich byl největší
ten mi dodnes zůstává, snad proto že jsme na něj dva
já a můj náklaďák
Čtyři páry kolejnic, na nich vláček jako nic
protože je elektrický, jezdí dál tak jako vždycky
nikdy nezůstane stát, já si dál s ním chodím hrát já a můj náklaďák
R: Jak to každý správný otec ví, záviděli kluci v sousedství
i když dnes už nemám tátu, náklaďák dál zůstává tu
jezdím na něm zpátky do dětství
Kouzlo vánoc bílý sníh, půvab říší klukovských
velký stromek zelený a pod ním vláček na zemi
tak v mé duši zůstává dětský svět a v něm my dva já a můj náklaďák
Tak mě často napadá, že je život záhada
starý děda nebo vnuk, snad v každém žije malý kluk
co bych ze života měl, kdybych hrát si neuměl, já a můj náklaďák
R: Nevadí co řeknou v sousedství, vím, co každý správný otec ví
dál mě láká kouzlo hraček, proto mám svůj náklaďáček
jezdím na něm zpátky do dětství
...já a můj náklaďák
R: Nevadí co řeknou ...
