Bylo to dávno před lety, divočina zavolala
a srdce trampů ozvěnou na volání se ozvala.
Táhli proti proudu, táhli dála-vou
tam, kde lesa stín se snoubil s Vltavou
v panenském kraji bez lidí prožili pak pohádku svou.

R: Svatojánské proudy báje ztracené s kouzlem bílích peře-jí .
Čas odvál ty chvíle mládím zlacené, jen vzpomínky zahřejí.
Ty krásné táboráky v měsíčních nocích
zůstanou navždycky skryty hluboko v srdcích.
Svatojánské proudy krásno dali všem. Nikdy nezapomenem.

Doba osudem určená krajiny tvář proměnila,
tu divukrásnou přírodu velká voda zaplavila.
Nádherný ten koutek vroucně milo - ván
zůstal v temné hloubce navždy pochován,
však jeho obraz v myslích všech na věčný čas je uchován.

R: Svatojánské proudy báje...