Smůla zle se na mě mračí !
Sedí smůla na rozcestí, černej klobouk na hlavě
a každýho, kdo jde kolem, prohlíží si zkoumavě.
Chodím tudy každej tejden, občas něco utrousí,
že se stejně jednou sejdem, zabručí si pod fousy.
R: Smůla zle se na mě mračí, šije k džínám záplaty.
Obrátím se, to jí stačí a hned mi skočí, skočí, skočí na paty.
Sedí smůla na rozcestí, černý brejle na očích,
usmívá se samým štěstím, jak to zase roztočí.
Koho dneska doprovodí ? Jedna věc mě zajímá.
Jak to na tom světě chodí, smůla věčně štěstí má.
R: Smůla...
Koho chytí, kdo se neda, kdo jí bude utíkat,
tohleto si smůla bledá umí vždycky spočítat.
Hned je na nohou a stojí, zastříhá si ušima
a kdo se nejvíc bojí, toho ráda objímá.
