V krčně Santa Puelo bylo denně veselo,
v prachu a čmoudu v pletencích oudů, bylo tělo na tělo
V tom po schodech dupy, dup, přihnal si to jeden hňup
starý toreador, na nose měl nádor, v kapse neměl ani chlup.
Dal si láhev rosolky, vokem mrknul na holky ,
cikánka Loty, černá jak boty, ta mu padla do noty
Když to zvěděl její hoch, celý vztekem puknout moch,
vytasil dýku, zařval : ? Ty býku ? rozsekám tě na tvaroh !
A když kudly zachřestí zvedají se štamgasti
každý to mydlí tou dubovou židlí až si huby rozmydlí
Nezbylo z tý hospody ani prkno na schody
a já se svou písní už jsem zas v tísni ? juch, to bude ostudy
