Dlouhá cesta v dálce mizí, únavou se potácím.
Na křižovatkách hledám směr, divit se nestačím.
Doprava či doleva, nebo mám se zpátky dát.
Běžet rovně za nosem, taky můžu zůstat stát.

Podívám se k jezeru tam dolů ke hvězdám.
Ve vodě vesmír odráží se, Sedím tu tak sám.
Cizinec jdoucí kolem říká: „Pojď se mnou a vstaň!“
V srdci nosím starý kámen, táhne k zemi tahle daň

Jak teď budu létat ke hvězdám?
Jak teď budu létat ke hvězdám?

R.:

Holka z vosku, nóbl kožich,možná sní o čerstvých růžích
Tulák co shání drobné na horký čaj
Nad městem se balón vznáší, lidi proud touhy unáší
hledat pramen, co tu žízeň uhasí.


Kamarád se z okna dívá, v baru houstne dým.
Za dveřmi čekal celou noc jen se smutkem svým.
Maturita není konec, tam to pouze začíná.
V kronice, co píše život hrajem role ty i já

Hlavní role ty, vy i já
Kdepak tenhle příběh konec má?

To se mě neptej.