1. Tak už musím jít,
půda pod nohama je tu vratká,
všechno mělo být
asi jinak, jak se zdá,
tys' chtěl otevřít
dvěma zámky jedna zadní vrátka,
klíče od nich má
jiná dívka, než jsem já.
R: Jsme k sobě upřímní,
jak ta pravda bolí, v srdci píchá,
ostrá slova zní,
kdo z nás chce jim šanci dát,
jsme si nevěrní,
ale ve mně víra ještě dýchá,
odpověď si dám,
až se potkám s nadějí.
2. Asi jsem už blázen,
co se k němu lidé neobrací
pro ošklivou tvář,
která lásku nepozná,
jen zkus mě natáhnout,
jsem tvůj odložený strojek hrací,
nechce se mi hrát
o tom, jak je člověk sám.
R:
3. Tak už musím jít,
půda pod nohama je tu vratká,
všechno mělo být
asi jinak, jak se zdá ...
