1. Za strání porostlou planým vínem
je z kamenů na potoce hráz,
tam začíná, skryt borovým stínem,
do země nikoho sraz.
2. Území pro náhodný známý,
naivní a poctivej svět,
kde světákům z bot čouhá kus slámy
a víly nesvedeš hned.
R: Je loukou plnou rozkvetlých sluncí a možná něco, jako je mech,
i tůněmi, kde číhají sumci v tvých snech,
ta zem neleží za velkou louží, je pro všechny a není to stát,
zem nikoho a každýmu slouží, kdo má lidi rád,
ohohó ...
3. Máš-li místa na duši bílý,
kam zatím život ti nedosáh',
ač zkouší vejít každičkou chvíli
s inkoustem na manžetách.
4. A pakliže ty místa tam zbyly,
i navzdory těm, co mají zlost,
i navzdory těm, co všude byli,
jsou do země nikoho most.
R:
