R: Haló, pojď ven, mý myšlenky jsou jak ty hejna vran,
haló, pojď ven, je těžký se v tom zmatku hrabat sám.
1. Telefon na vrátnici naléhavě zvoní,
těch holek, co si myslí, že je možná pro ni,
haló, já daleko jsem.
*: Když nad domovem se tetelí jen horkej vzduch a stíny
a chvíle smutný, pomalý,
z oken zní ven křik zakletých srdcí a evergreeny,
velký prázdno v duši, a co naplat, že to holkám sluší.
R:
2. Z vesnických stavení do strání pily zvoní,
tam někde za kopcem, kde večer dřevem voní,
haló, jó, tam doma jsem.
*: Až nad obzorem se narodí den a hejna ptáků
jak rukou slunce zacloní,
až mysl má zakleje obrazy do oblaků,
bílej den zaplaší spleenya myšlenky začnou bejt nádherně líný.
R: Haló, pojď ven, mý myšlenky jsou jako hejna vran,
holka, pojď ven, jó, stejská se mi a jsem v kopcích sám.
