1. Kdo ví, proč mi pořád v uších zvoní,
jestli dozvím se, kdo na mě vzpomíná.
2. Můj sen, stádo poplašenejch koní,
možná máma, možná milá proklíná.
R: Jsem na cestě ven a v hospodě zdám se
jen když končí den, pak zaháním v dálce
mý svědomí zlý, co nade mnou s tmou vyhrává,
jsem na cestě ven a u čáry bílý
mě skelety aut vezou co chvíli
na jinej flám a do jinejch míst, nežli znám.
3.=1.
*: Co už jsem zkazil a co rozmetal jsem zas,
to stěží napravím,
všem blízkým ublížit co nejmíň chtěl bych včas,
i když se léta nesnažím.
4.=1.
R:
5.=1.
