1. Sto barevnejch slov nám na cestu svítí,
sto barevnejch vět a lákavej cíl,
prej až celej svět sám za nos se chytí,
to pak nejpozděj hned svůj dostanem díl.
R1: Škoda slov, je jich víc, nežli na nebi hvězd,
škoda slov, co je jich u všech dálnic a cest,
co je zdí, co je ploch, smutnejch pomníků slov,
zatím nám na záda prší a nespraví střechu a krov
sto barevnejch slov, sto barevnejch slov.
2. Sto darebnejch slov se mi na jazyk vtírá,
marně odvahu sbírám, jak nahlas říct,
můj havraní strach, strach o kousek sýra
je větší než stud, že jsem neřekl nic.
R2: Ale věř, že bych rád aspoň pro tebe lhal,
zelenou, růžovou, jak to fajn bude dál,
voňavý opiát, abys klidněji spal,
prší a venku se setmělo a nechce se ven do ulic,
doma nás zůstalo víc, doma je nás zas víc.
3. Tolik velikých slov jsi za ta staletí zažil,
tolik zmarněných let, tolik zbytečných chyb,
a jen vysoký plot náš tichý zpěv stráží,
že tu chceme mít svět, co zpívá nahlas a líp.
R3: Co je nás, nás je víc, nežli na nebi hvězd,
a co je lží, co je zdí i třeba uprostřed měst,
jediným znamením je tvoje čest,
za krk nám krvavě prší, podej mi ruku teď hned,
je jen jediný svět, je jen jediný svět.
