1. Smutný perón, ospalý je nádraží,
na kolejích není žádnej vlak,
jsem tu sám, a to mě trochu zaráží,
a snad pojede aspoň náklaďák.
R: Víc takovejchhle nádraží,
víc prázdnejch kolejí,
jsem jak strom, co zůstal v zimě bez listí
a čeká, až ho zjara zahřejí.
2. Píšu ti svý čtyři řádky, drahý můj,
snad ti na pár neděl vystačí,
nechci zůstat jak tohle prázdný nádraží,
tichý, smutný, plný bodláčí.
R:
3. Člověk má mít jednu lásku překrásnou,
která je jak na obloze pták,
ty máš dvě, a jednu trochu nejasnou,
a já mám dost už všech Jobovejch zpráv.
R:
R:
