Sedím tiše, nerozsvěcím, nemůžu se ani hnout, ještě si dám tak dvě deci a
pak zkusím vypadnout. Začalo to obyčejně, na půjčeným kanapi, zavři oči,
objímej mě, zhoupneme se já a ty.
Ležím tiše, nerozsvěcím, ruce skládám pod bradu, i když chápu, že nejde o nic,
nějak ztrácím náladu. Probíhá to obyčejně, pokecaný ubrusy.
Nechoď nikam, objímej mě, žádný další pokusy.
Sedím tiše, nerozsvěcím, na stole stydne večeře, na stole stydne něco s něčím
a pes škrábe na dveře. Skončilo to obyčejně v zastrčený ulici.
Ty máš bílej obličej, mě vede frajer v placatý čepici.
