1. Pršelo a vůbec byl takovej divnej den,
i to nebe pláče, že jsi pryč,
kdo mně bude říkat, že jsem to já,
kdo mě bude hladit, když spadnu níž.
2. Za oknem si zpívaj' ptáci, i když zima je už,
na ulicích občas zůstane sníh,
všechno ztrácí barvu, když se začne stýskat,
čas jako naschvál stojí, všechno je jak dlouhej vzlyk.
R: Sedět, chodit nebo stát, prostě být,
bez tebe se nedá snít ani žít.
3. Pršelo a vůbec byl takovej divnej den,
rozbil jsem si hrnek, co mám rád,
už abych tě viděl nebo aspoň zahlíd' jen,
vždyť já občas přestávám mít hlad.
R:
