Město

Není tě slyšet, musíš křičet
není tě vidět, musíš hořet

Není tě slyšet, musíš křičet
- hlasitě zpívat a nebo řvát
není tě vidět, musíš hořet
- do noci zářit jak žhavej drát

Město je past, když tě chytí,
tak tě nepustí
například chlast ve kterým tě rozpustí
a nebo tamta, co se domů ráno navrací
od pátku pátej z party,
komu byla matrací

Město je plný těch, co navzájem se neslyší i když si slabiky a slova hrnou do uší
nebo volají si z utrženejch sluchátek
dneska to zrušíme a přehodíme na pátek

Není tě slyšet, musíš křičet
- hlasitě zpívat a nebo řvát
není tě vidět, musíš hořet
- do noci zářit jak žhavej drát

Město je zbraň hromadnýho bydlení sto tisíc večeří a obědů a snídaní radostná poušť, která někdy odpouští a nebo zezadu tě chytí, drží, nepouští

Město je past, která sebe buší do zubů
líbezná směs ještě líbeznějších způsobů
například člověk, kterej bydlí
někde nade mnou
ten občas koupí láhev
a pak tančí před bednou

Nebo ten kdosi,
co má obličej tak nevinný
a žije v akváriu,
kde mu rostou šupiny
město je ráj,
v kterým občas někdo zahřeší
vysoký domy,
ale nikde - nejvyšší