Tam do těch krabic od bot se léta nedívám,
jsou tam lásky mé i rozvod,
dnes už fotky nesbírám.
Obrázky toho co není
a smutek ve víně,
možná mě v matronu změní
i s kočkou na klíně.
Jsem pořád pěkně živá
a žádný celuloid,
jen někdy je mi zima
a tak už raděj pojď,
když ve mě všechno mlčí a dveře zamykám,
mé srdce - doupě vlčí, už lásce odvyká.
Tak zůstaň, když nemáš kam jít,
zůstaň, když budeme chtít,
ať svítí světla v domě,
smím chtít - to co Ty po mě.
Tak zůstaň.
Už koupila jsem foťák, chci začít na novo,
tak usmívej se - no tak, pár snímků a hotovo.
