1. Zase už mě vysadili,na pobřeží neznámého světadílu
A já steží můžu tušit ,co mě čeká
Na pospas nechali mě nebezpečím, bezejmenným nástrahám a divným
řečím, nevím kam jdu, prostě někam
Nepochopitelná, i když věčně stejná cesta
Nevyzpytatelná, nevyzpytatelná pouť
Za krajně pochybného doprovodu mapy s množstvím bílých míst
jdu dál do nitra nových světů
Podél cesty zatím jenom matně tuším,kmeny starých chmatáků i
dobrých duší, moulů a smíšků i zlých skřetů
R:
2. Jsem Francisco Pizzaro,a kouzelníci domorodců věří
že mám pod čepicí skoro všechno, což tam vůbec nemám
Kde co mě mýlí, já však nedovolím,aby na mě někdo poznal že se divím
všem nevyzpytatelným změnám
Když si potom ranní mlha sedne,spatřím v dáli masiv jménem odpoledne
podle mapy za ní leží vlažné moře zvané večer.
K němu mířím, třistapětašedesátkrát za rok, šířím zprávu, že jsem to
přežil
R: Nepochopitelná, i když věčně stejná cesta
nevyzpytatelná, nevyzpytatelná pouť.
