1. Ta panenka je původem z míšeňského kraje
a on je karlovarský kavalír,
pod okny vily z přepychu harmonika hraje
a do klobouku mince táhne vír.

2. Ta panenka mu celý život vyčítá,
jako by on mohl za to,
že dobami, co prošli, glazura je obitá,
a na ozdobách chybí zlato.

3. Lehko se mně to, holka, neříká
a z myšlenek mám trochu strach,
kdybych představoval státníka,
stírali by ze mne denně prach.

4. Ty bys měla hadry z pozlacený sádry
a psalo by se o nás v stovkách knih
a nežil bych tu s tebou, předně, ve dřevěný bedně
po půdách a sklepeních.

5. Zbytečně se, holka, hašteříme,
stejně už nebudeme jiný,
až se podruhé narodíme,
zase nás uplácají z hlíny.

6. Zase si nás budou stavět pod svý kolo štěstí,
kterým točí jejich ruce,
střelnice bude stát na náměstí,
na Náměstí Revoluce.

7. Zase si budeme hrát na bídu
devatenáctsetdeset,
jednoho dne z práce nepřijdu
a ty budeš o mne brečet ...