Do zahrad básníků
jdu ukrást z pomníků
pár vět,
chci napsat epilog
dnů za poslední rok
snad let.
Mefisto čeká na svůj dluh,
a přitom neví, že i bůh
se splet,
když vydal právo na chyby,
ne, tohle není alibi,
jen můj svět.
Do náručí všech dalších dnů
odkládám si těch pár snů,
co mám,
a snad mě čas, ten pacholek,
ušetří všech báchorek,
co znám.
O tom, že prý bude líp,
stačí jenom trochu chtít,
a snít,
jenže to vážně nestačí
musíš znát, kam se země otáčí,
a jít.
A tak se dívám ke hvězdám
a dobře vím, že někde tam
se rodí všechno - to co můžem znát.
A s hlavou hrdě vztyčenou
cítím ten svět pode mnou
a vím, že se ho nemusíme bát.
Jak pro tuláka po cestách
můj cíl se měří v hodinách
a měním směr, kam zrovna srdce poručí.
Bez příkazů a vlastních pout
chci to, co přijde, obejmout,
vždyť škola života tě nejlíp naučí.
Chci od mnichů bez Ferrari
si zajít pro rady
a klid,
a ze všech básní, co jich znám,
sepsat krátký epigram,
jak žít.
Mefisto čeká na svůj dluh
a přitom neví, že i Bůh
se splet,
když vydal právo na chyby,
ne, tohle není alibi,
jen můj svět.
A tak se dívám ke hvězdám
a dobře vím, že někde tam
se rodí všechno - to co můžem znát.
A s hlavou hrdě vztyčenou
cítím ten svět pode mnou
a vím, že se ho nemusíme bát.
Jak pro tuláka po cestách
můj cíl se měří v hodinách
a měním směr, kam zrovna srdce poručí.
Bez příkazů a vlastních pout
chci to, co přijde, obejmout,
vždyť škola života tě nejlíp naučí.
Ze zahrad básníků
jsem ukrad z pomníků
pár vět,
a napsal epilog
dnů za poslední rok
snad let.
