1. V zemi, kde prostí lidé nesměli zpívat a hrát
se dívka krásná smutným zámkem prochází.
V zemi,kde ani děti nesměly nahlas se smát
S králem nešťastným, že dceru pýcha provází.
2.Madý král země sousední
mocný a hodný byl na loutnu hrál.
Jednou vyšel na pouť dlouhou,
aby choť svou,
o níž snil vyhledal , vyhledal .
3. Dívka překrásná pyšná tak, že krále odmítá
on nazpět jako zahradník se vrací
s loutnou poupátko učí hrát,píseň se rozlétá
a v oknech zámku s ozvěnou se ztrácí.
4.Hej,jakto že zpíváš zahřmí král,
chceš hrdlem propadnout mrzí tě žít
Pyšná princezna však zvolá, „Ta kytka bude mou,
já chci ji mít, já chci ji mít.“
R.: Rozvíjej se poupátko
nejkrásnější z květů
od rána až do noci
budeš vonět světu
5.Druhé ráno kvítek uvadá
a ztrácí kouzlo své,přestává hrát
Dívka pyšná smutku propadá a nový kvítek chce
s pláčem jde spát, s pláčem jde spát.
6. Pýcha s něhou se nesnáší a chceš-li kvítek mít,
tak přestaň nosík zvedat,uč se skromná být.
Tahle slova k ní pronáší s úsměvem zahradník
A učí dívku s láskou šťastně skromně žít.
7.Pak se slaví svatba veliká
a víno teče proudem v zemi je máj
Každej zpívá až se zaliká a kvítek cinká píseň
všichni ji znaj, všichni ji znaj: Rozvíjej se poupátko...
