Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec,
berou za své věrní mezi lidmi.
Jeden druhého svou řečí šálí,
mluví úlisnými rty a obojakým srdcem.
Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty,
jazyk, co se velikášsky chvástá,
ty, kdo řikají: "Náš jazyk
převahu nám zaručuje,
máme přece ústa, kdo je našim Pánem?"
"Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků
teď povstanu," praví Hospodin.
"Daruji spásu tomu,proti němuž svévolník soptí."
Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí,
stříbro přetavené do kadlubu v zemi,
sedmkráte protříbené.
Ty je, Hospodine, budeš střežit,
navěky nás budeš chránit před tím pokolením;
kolem obcházejí svévolníci
vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.
