1. Život jak obrázek od Lady dávno skončil, už jsem velká holka,
natrpklá jak víno z Moravy, když mě občas někdo nepofouká,
zpívám, a to mi stačí, zpívám jak zobák ptačí,
prej kdo zpívá, ten se nebojí, tak vzhůru na refrén.
2. Stále držet krok mě nebaví, do svejch snů se tiše vkrádám,
pořád dívat se ti do hlavy přešlo, už nestrádám,
zpívám, a to mi stačí, zpívám jak zobák ptačí,
prej kdo zpívá, ten se nebojí, tak vzhůru na refrén.
R: I skřivan přestal zpívat, tiše kouk',
a datel, zdálo by se, v rytmu tlouk',
a na rybníce párek labutí
poslouchá, krky k prasknutí.
3. Vlak mi ujel, jizvy srůstaly
někdy rovně, jindy šejdrem,
koleje po něm zůstaly,
ale o ty přece vůbec nejde,
zpívám, a to mi stačí, zpívám jak zobák ptačí,
prej kdo zpívá, ten se nebojí, tak vzhůru na refrén.
R: Na obloze hejno vrabčáků
vyvádí jak já po jabčáku
a nad topolem podle skal
jakoby někdo zatleskal.
*: Zpívám, a to mi stačí, zpívám jak zobák ptačí,
prej kdo zpívá, ten se nebojí, tak vzhůru na refrén.
R: Zpívám beze slov, vítr je sfouk',
slavík se přidal, předtím špačky tlouk',
a na rybníce párek labutí
poslouchá, krky k prasknutí.
4.=1. + ten se nebojí, ten se nebojí ...
