1. Na nejtenčí nitce mě přivedeš zpátky,
jestli budeš o to jenom trochu stát,
až z poslední síly vyrovnám splátky,
potom doufám, že mě ještě budeš znát,

2. Do nejhlubších studní budem kameny házet
a čekat, jestli vůbec doletí,
až srdce všech zvonů jednou podlehnou zkáze,
pak naše kroky stříbrem posvětí,
nehledám znamení tam, kde nepíšou "zde hrozí pád".
R: V prázdných oknech věžáků teď hledám aspoň stín něčím známý,
jsme jak pyšní spáči, co proti své vůli
se jenom občas ze sna probudí,
a ty můžeš ptát se, jestli kousek té smůly
mě jednou za čas trochu povzbudí,