capo II
1. Ještě chvíli unavíme čas, máme jen sebe
a na nočním nebi budem hledat plamínky hvězd.
Tak dlouho jsme se hledali, tak dlouho, ty mně, já tebe,
ještě jednou po pěšinkách těl budem se vést.
R: Tisíckrát mi řekneš, že mě ráda máš,
já tobě tisíckrát až do nebe,
zas mi hlavu na rameno něžně dáš,
vždyť víme - že máme jen sebe.
2. Nekřičíme že nás doba bolí, vzdáleni smutku,
unešeni neskutečnou láskou neznáme svět,
po ovoci pozná se strom, a ty podle skutků,
i smutek má svý hranice a ví, že je jen teď.
R:
3. = 1.
R:
Sólo (jako sloka)
R:
