1. Já nevnímám sám, mý přátelé jsou odkudsy z dalekých hraničních hor
a teď někdy se pozvem navzájem, pak zas zalezem do těch svých nor
no a pak každý z nám někoho rád má víc toho nejblíž má na světě jen
a lidé přichází a po čase odcházejí a on zústane v dobrém i zlém
a tak to má být, tak to chce Búh a tak to chcem my
vždyť láska je nejvíc, láska je pravda, ať v lásce jdou tmy
2. Já jednou byl s kapelou daleko zpívat, až v Rusku, někde až tam
a od těch dob měl jdem kamaráda a on jezdíval vždycky k nám
a pak přijely tanky a on jedním byl z těch co mi tu výpravu vysvětloval
a mě bolelo srdce a jen stále jen stále se na všechno po lásce ptal
asi tak to má být, tak to chce Búh i když nechcem to my
vždyť láska je nejvíc, láska je pravda, ať v lásce jdou dny
3. Tak po čase příjde člověk na všechno sám, to z těch bouří se naučí žít
i řeky když se do moře vlévají jsou tak široké a ztrácejí klid,
ale jsou nádherné v zálivech sladkých vod a tak silné, přesvědčivé,
tak jako nezralí lidé, co vědí už co zemí pohne kde mít svúj bod
asi tak to má být, tak to chce Búh i když nechcem to my
vždyť láska je nejvíc, láska je pravda ať v lásce jdou dny
asi tak to má být, tak to chce Búh i když nechcem to my
vždyť láska je nejvíc, láska je pravda ať v lásce jdou dny
asi tak to má být, tak to chce Búh i když nechcem to my
vždyť láska je nejvíc, láska je pravda ať v lásce jdou dny
do vytacena.....
