1. Ptám se lidí, co smutnou vílu vidí stát
tam za pultem za skříní výkladní,
ptám se kamarádů svých, znám možná pravdu celou,
srdce jí teď pláčem zní.
R: Říkám: vyměň jednou, krásko, za svůj pláč smích,
život časem zaplaší tvůj splín,
zažeň můru letní, stále bývá tvůj stín,
vyměň, krásko, pláč za smích.
2. Ráno v pět tě vidím uplakanou u výkladu stát,
on chodí s dámou, zamával ti, vím,
jsi stále stejně hezká, i taková se hodí,
nechci, aby zůstal z tvojí krásy dým.
R:
R:
