1. V ústech mám tu hořkou příchuť plánů,
těch plánů, které chtěl můj táta žít.
Touhy díky již pak jednou k ránu,
vzal rád i práci v tomhle nádraží.
R: Dva páry kolejí pokryté rzí,
jen málo kdy až sem vlak dorazí,
i když práce není moc, často jsem vzhůru přes půlnoc
a vstávám, když se den probouzí.
2. Táta říká to se zítra změní,
ty zmůžeš co ti lítat překáží,
pak sám to poznáš, že svět vůbec není,
jen zábradlí na tomhle nádraží.
R: 2x
