1. Každý večer ho potkám, kráčí sám ulicí,
dívá se dlouze na dům svítící,
pak si ke stolku sedá a mě stále nevnímá
pane odval ten kámen, který na srdci má.
2. Každý večer ji vídám už pár týdnů snad
a její letmý úsměv, ten nedá mi spát.
pak si ke stolku sedá a mě stále nevnímá,
pane odval ten kámen, co na srdci má.
R: Tisíce zamčených dveří v sobě každý ukrývá
a zákon zatažených záclon každý z nás v patách má.
Po pádu každodenních lavin, bludný balvan zůstává
sedím tu sama a ty sám, tak ti ruku podávám
3. Dívá se na mě a možná to ví,
že chodívám nocí, abych chvíli byl s ní.
Snad jednou mi poví, to co já už dávno znám,
pane odval ten kámen, co na srdci mám.
pane odval ten kámen
