1. Nečekej už marně dál,
kdy se jezdec objeví,
Kde skončila cesta má,
jen vítr a písek ví.
2. Vítr, kterej písek hnal,
jenom hvízdal, jen se smál
a já s ním se začal smát,
když můj kůň už nemoh dál.
R: Vítr a písek to ví,
já tvý jméno nevolal,
v očích písek, na rtech smích,
dál jsem se smál.
3. Vítr pouště směr mi vzal,
smál se i mýmu bloudění,
ten vítr písně bláznů hrál,
tvý slzy v písek promění.
R:
4. Nečekej už marně dál,
nevrátím se, už to víš,
kůň můj tajnou stezku znal,
do mraků se dívej výš.
5. Mrak podivnej uvidíš,
co se jezdci podobá,
píseň jezdců písečných,
s větrem hvízdám ty i já.
