1. Říkali mu starej kovboj, měl roků dvakrát víc než já
a pořád sháněl těžkou práci, kterou by jinej nedělal.
Jednou se mnou seděl v šenku, z půllitru bílou pěnu otíral,
já se ho ptal, kde bere páru a on s úsměvem povídal.
R. Jen tak si řeknu, na to mám, všechny síly posbírám,
to víš, těžko se to mládne.
Tak si řeknu, na to mám, všechny síly posbírám
a nějak se to zvládne.
2. V očích měl pár bujnejch koní a tvář, jak mapu pohoří,
já mu řek', že mám pár známejch, který docela jináč hovoří.
Co tedy má bejt výhodnější a jestli z výhod dá se žít
a on řek, já ti to povím dřív, než oheň dohoří.
R. Jen tak si řeknu ...
3. Někdo má možná život lehčí a vyhýbá se nesnázím,
že dělá jenom to, co musí a vůbec nic mu neschází.
Jenže to není pro mě soupeř, i když mu všechno prochází,
můžu se měřit jen sám se sebou a na jinýho nesázím.
R. Jen tak si řeknu ...
