..nelži mi..

Zas déšť den zmáčel,
chtěl bych svlíknout si plášť
v bytě, kde jsem býval tak rád.
Rok sám jsem kráčel..
Zvlášť žil jsem, ty zvlášť

Byl to víc než dlouhej rok kolikrát!
Útěk sám před sebou
se návratem stal.
Zas vrzla ta vrátka,
tak neber mě zkrátka!

Nelži mi víckrát
a šanci nám dej!
Chtěl bych pro tebe dýchat,
to právo mi přej!
Slova občas tak pálí,
bolest nedá se snést..
Tak už nelži mi víckrát,
nelži mi víckrát -
už ne..

Tvůj krok a úsměv
i ústa, tvůj vzdech..
budou teď součást mých dnů.
A já už vím,
že zase stoupám po schodech,
až je vyjdu, že jsem blízko svých snů!
Útěk sám před sebou
se návratem stal.
Prošel jsem louží,
po jednom toužím:

Nelži mi víckrát
a šanci nám dej!
Chtěl bych pro tebe dýchat,
to právo mi přej!
Mně se bez tebe stýská,
sotva můžu s tím hnout!
No tak buď mi zas blízká,
buď mi zas blízká -
jak dřív!

Všechna úskalí
přešli jsme hůře i snáz,
oba víme svý..
kdo smí však soudit, kdo z nás?

Nelží mi víckrát,
a šanci nám dej!
Chtel bych pro tebe dýchat,
to právo mi přej!
Snad i tobě se stýská..
Aspoň mně se to zdá..
Každý ať trochu získá,
trochu ať získá,
každý ať trochu získá,
trochu ať získá -
i dá!