Světlem stvořená, rosou vzkříšená,
jarem vzbuzená a s létem zasnoubená.
Dlaním laskavým své ruce nastavím
a já věřím, u mých dveří jednou kočár zastaví.
R: Můj dům jak zámek na pobřeží stojí
a vněm smutný ticho jen prázdnejch dlaní mám.
Těžko pochopíš, že jen samoty se holky bojí.
Samotná usínám, samotná i spávám,
prázdnej dům, samotná když vstávám.
Sluncem spálená, větrem zválená,
v mlze ztracená, deštěm promáčená.
Rány bolavý, kočky toulavý,
přesto věřím, u mých dveří jednou kočár zastaví.
Až květy jabloní zas jaro provoní,
Přijde chvíle rytíř v bílém u mých dveří zazvoní.
R:
