Máš na očích větrný závoj, sám na cestách věčně mě hledáš.
Pán svítání s podivnou písní, proč mě probouzí, když svou kytaru zvedáš.
Na každý struně krůpěj krve, běžím ti naproti
a v ranních mracích se mi ztrácíš.
Z mlhy utkaná jsem jenom motýl, sedám ti do dlaně a dlaň se
zavírá, já po stý umírám.
R: Říkaš, že se sem vrátíš, možná nikdy, možná že brzy,
ještě jednou do kytar sáhnem, ze strun padají slzy.
Noc a den, noc a den, noc a den, marně hledají
noc a den, noc a den, kdy se setkají,
milenci prokletí, věčně se trápí,
když jeden odchází, druhý se vrátí.
Pláč na řasách, princezna nocí, déšť v ulicích, víčka se chvějí.
Pán svítání, marně tě hledá, proč jen umírám, když struny mu znějí.
Na každý struně krůpěj krve, běžím ti naproti a v ranních mracích
se mi ztrácíš.
Z mlhy utkaná jsem jenom motýl, sedám ti do dlaně a dlaň se zavírá,
já po stý umírám.
R:
